/atentát/ Pedro pozval do týmu svého kamaráda Pavla, mladou Alici a německého přítele Marcuse, který byl expertem na výbušniny. Dostali všechno, o co si řekli a 25. dubna už seděli v letadle do Bukurešti. Seskočili nedaleko města a ve vesničce Tamasi se setkali se starším farmářem, který pomáhal Západnímu bloku, a pár hodin u něj přespali, až na Marcuse, který se připravil a odjel do města. Ráno v 6:34 už měli být v malé uličce vedle radnice, Strada AnghelSaligny, kolmé na bulvár Reginy Elisabety. Nechápali, jak může být tak ráno prázdná, ale drželi se plánu. Převlékli se do uniforem východní armády a půjčeným vozem dojeli bez potíží až k radnici. Rozdělili se. Pedro s Pavlem vstoupili do uličky jižní stranou, Alice s Marcusem severní. Přesně v 6:34 vyšel generál Drogovič bočním vchodem z budovy radnice, aby si zapálil cigaretu. Pedro došel přímým krokem až k němu. Drogovič se ani nehnul, jen pomalu kouřil. Nikdy nezapomněl na ten pohled Drogoviče, když mu podřezával krk. Jak se smál. Nechápal to. A pak se strhlo peklo. Ivan Drogovič V Omsku, na drsné Sibiři, se narodil Ivan. Již od útlého věku předurčen k vysokým armádním funkcím. Jeho rusko-kazašská rodina žila vojenstvím již od Ivanova útlého věku. Otec byl vojenským šéfem, oba starší bratři rovněž bojovali na frontě, kde také oba zahynuli. Ivan se tak stal dědicem majetku i politických hodností. Jako dvacetiletý začal sbírat zkušenosti s velením, pozice mimo frontu se mu však nelíbila a navzdory otcovu nesouhlasu se nechal převelet na Polskou frontu. Právě tam se začala formovat osobnost jednoho z nejtvrdších velitelů východních armád. Ze všech oken a dveří vyskákali hbití Arabové. Zdálo se, že všichni zemřou. Jen jejich únikový záložní plán je zachránil. Marcus je svolal k západní budově, těsně ke zdi, a zmáčkl tlačítko na svém pravém zápěstí a budova radnice i okolí se začala sunout k zemi. Marcus v noci připravil propracovaný systém výbušnin tak, aby k nim zahradila cestu a zabila jich co nejvíc. Zároveň se pod nimi propadla země a oni padali v sutinách až do starého kanalizačního systému, kterým se za lítého boje dostali z města. Stejně nechápu, jak jsme to mohli přežít, pomyslel si. Doběhli, zcela vysílení, až k hranicím se Srbskem, kde na ně čekalo malé letadlo. Marcus to zaplatil životem. Alice jizvou přes celá záda. Pedro má od té doby stále v hlavě, kdo je podrazil. Jsem si jistej, že to byl on. A jednou ho za to dostanu. Z myšlenek ho vytrhlo prudké světlo…